Paleogen är en geologisk period som sträcker sig mellan 65.5 ± 0.3 och 23.03 ± 0.05 miljoner år sedan. Den utgör den tidigare halvan av Kenozoikum. Den senare halvan av Kenozoikum kallas Neogen. Paleogen delas upp i de tre perioderna paleocen, eocen, och oligocen.

Według podziału dokonanego przez Międzynarodową Unię Nauk Geologicznych w 2004 r. paleogen jest to starszy okres ery kenozoicznej trwający od 65,5 ± 0,3 mln do 23 ± 0,3 mln lat temu.

Paleogen er en periode som sammen med det påfølgende neogen utgjør jordens nytid. Paleogen begynte for 66 millioner år siden og sluttet for 23 millioner år siden. Perioden ble definert av Carl Friedrich Naumann i 1866. Tidligere ble jordens nytid delt i tertiær og kvartær, men denne inndelingen er nå forlatt. (Paleogen omfatter bare den eldste delen av tertiærperioden.)

Paleogén je geologická perioda starších tretihor patrící do éry kenozoika. Název byl zaveden roku 1865 M.Hörnesem, který do neho zahrnul již dríve definované epochy: oligocén (1854, E. Beyrich) a eocén (1832, Ch. Lyell). Pozdeji k nemu byl prirazen paleocén (1874, W.P. Schimper). Spodní hranice 65,5 mil. let se klade na bázi hranicních jílu u El Kef v Tunisku, svrchní hranice je 23 mil. let (definována severne od Janova v Itálii). Stále prevládalo teplé pocasí, koncem eocénu však došlo celosvetove ke krátkému ochlazení. V oligocénu se znovu otepluje, tropická a subtropická kvetena se rozširuje více na sever, spolu s vlhkým a teplým klimatem dává vznik cetným hnedouhelným pánvím. Dochází k oddelení Grónska od Eurasie, Jižní Ameriky, Antarktidy a Austrálie, vzniká Severní ledový oceán. V pásmu Tethydy dochází ke vzniku pásemných pohorí od Pyrenejí po Himáláje.