Un alexandrin est un vers français composé de deux hémistiches (ou sous-vers) de six syllabes chacun, soit douze syllabes au total. La sixième syllabe, c'est-à-dire la dernière du premier hémistiche, correspond à la césure qui, en métrique classique, est le lieu de contraintes spécifiques.

Alexandrin (efter fornfranskt epos om Alexander den store) är ett sexfotat versmått med förmodat ursprung i den franska klassicismen. Användes flitigt i Sverige under 1700- och 1800-talet av till exempel Bellman. Den (ursprungliga) franska alexandrinen följer samma mönster som hexameter men med stigande versfötter. Den svenska alexandrinen är stikisk, utan strofer men med rader som rimmar parvis, där varje rad består av sex jamber med en cesur efter tredje versfoten.

Alexandrín je dvanáctislabicný (mužský) a trináctislabicný (ženský) rýmovaný verš tvorený jambickými stopami (jambický hexametr). Po šesté slabice následuje cézura (prerývka), která ale v ceské poezii není dodržována zcela dusledne. Alexandrínu hojne využívá stará poezie v románských jazycích i nekteré staré skladby ceské poezie. Svuj název získal podle starofrancouzské Alexandreidy. Ve francouzské literature se stal reprezentativním veršem klasicistické poezie a tragédie. Casto se s ním setkáváme v sonetech. V ceské literature, kde predstavuje exkluzivní verš zduraznující rozdíl mezi poezií a prózou, byl užíván Otokarem Brezinou.