ALEXANDRIN

Alexandrín je dvanáctislabicný (mužský) a trináctislabicný (ženský) rýmovaný verš tvorený jambickými stopami (jambický hexametr). Po šesté slabice následuje cézura (prerývka), která ale v ceské poezii není dodržována zcela dusledne. Alexandrínu hojne využívá stará poezie v románských jazycích i nekteré staré skladby ceské poezie. Svuj název získal podle starofrancouzské Alexandreidy. Ve francouzské literature se stal reprezentativním veršem klasicistické poezie a tragédie. Casto se s ním setkáváme v sonetech. V ceské literature, kde predstavuje exkluzivní verš zduraznující rozdíl mezi poezií a prózou, byl užíván Otokarem Brezinou.
Více na Wikipedia.org...

adj. m., pl. alexandríni, f. sg. alexandrínă, pl. alexandríne

adj.
1. referitor la civilizaţia elenistică din Alexandria; din epoca elenistică.
◊ şcoala ~ ă = numele mai multor şcoli filozofice de orientare mistică şi eclectică din perioada elenismului târziu.
2. de o subtilitate excesivă.
◊ artă ~ ă = artă greacă din epoca elenistică în Egiptul ptolemeic; vers ~ (şi s. m.) = vers iambic de 12 silabe, cu cezură la mijloc, specific poeziei clasice franceze; poezie ~ ă = poezie de tip rafinat, erudit, uneori ezoteric, proprie epocii alexandrine. (fr. alexandrin, lat. alexandrinus)

-Ă
alexandrini, -e, adj. Care ţine de civilizaţia elenistică din Alexandria; p. ext. care ţine de epoca elenistică.
◊ Vers alexandrin (şi substantivat, m.) = vers iambic de 12 silabe (cu cezura după silaba şasea). Poezie alexandrină = poezie de tip rafinat, erudit, adesea ezoteric, caracteristică epocii elenistice. - Din fr. alexandrin , lat. alexandrinus.

v. alexandrin